|
Tomáš Ptáček
SCRABBLISTOVY BIOLOGICKÉ HODINY
Scrabblové Ucho
Přichází do scrabblového klubu vybaven základními znalostmi jazyka s naivní
představou, že čeština je zcela bezelstná, hodná matička. Nezatížen strategií a
šílenostmi scrabblového slovníku dává vyniknout ostatním kategoriím. Často až po
příchodu domů si uvědomuje, že slovo "pes" s žolíkem nebude to pravé ořechové. Z
úcty ke zkušenějším zásadně neprotestuje ani proti největším zhovadilostem.
Pokud v sobě nalezne tu špetku drzosti, stačí ostřílenějším borcům použít
osvědčenou formulku "No to je přece jasné". Na slabší jedince postačí shovívavý
úsměv. Provinilý ruměnec na tváři drzouna svědčí o tom, že si uvědomuje, že
"šlápl vedle". Bohužel či bohudík tato kategorie nám už vymírá !
Vlčáci
Překonali dětské období, "už nevalí do plenek". Pojem úcta se u nich pomalu
vytrácí, jejich dravost začíná činit problémy. Drzost se zcela zabydlela v
jejich hře. První výhry v nich vypěstovali až zvířecí žravost. Vlčákova prohra
není soupeřova zásluha, ale soubor nešťastných okolností, eventuelně vlastních
chyb. Chudák scrabblista bývá často pozřen i se svým přesvědčením, že je přece o
stupínek výš. POZOR ! Vlčák ještě není zatížen sedmičkovým syndromem a při
pokládání celého slova u něho nedochází ke známému třesu prstů. Zaplať pánbů za
ně !
Scrabblista
Tento vývojový druh má tendence zabíhat do obou sousedních kategorií. Při
prohrách, zvláště s vlčáky (mimochodem tyto jsou velmi bolestivé), zavzpomíná na
bývalá léta a vysvětluje je výše vzpomenutými důvody. Naopak po sérii výher se
jeho ego otírá až o kategorii Mistr. Od vlčáků se liší hlavně počtem odehraných
partií a schopností občas uznat kvalitu soupeřů. U naprosté většiny scrabblistů
dojde v této kategorii k tzv. zatavení a zůstanou zde až do své scrabblové
smrti. Tato skupina je nejpočetnější a boje mezi nimi patří mezi nejlítější.
Mistr
Jen několika málo vyvoleným se dostalo té pocty stanout na piedestalu
nejvyšším. Mistr dokáže proměnit vodu ve víno a někdy se zdá že i "ů" v žolíka.
Jeho kombinační schopnosti a potřebná dávka štěstí dosáhnou vždy v listopadu
vrcholu.Bolestí této kategorie je, že ne všichni, kterým by slušela, na ni kdy
dosáhnou. Bohužel dosahují vrcholu např. v lednu, únoru apod. Úcta k mistrům se
často projevuje jen navenek. Vždyť ve scrabblových kuloárech je vedle umístění v
turnajích právě porážka Mistra tím nejhodnotnějším tématem. Vítěz nad Mistrem
přebírá v očích ostatních část jeho schopností. Mistr občas utrousí nějaké to
moudro k nám do údolí.
Bývalý Mistr
V jeho prořídlých šedinách se zračí všechna scrabblová moudrost světa. Jeho
vrásčitá, hlubokými jizvami rozbrázděná tvář, jakoby vyprávěla. Vidíš v ní
všechny urputné bitvy na scrabblovém poli, všechna vítězství i slavné prohry.
Těší se všeobecné úctě, a to i u vlčáků. Sedává na zápraží scrabblového klubu,
přikryt teplým plédem zasněně hledí do dáli. Rady jím udělované jsou upřímné bez
povýšenosti. Za pivo a cigárko rád zavzpomíná ...
Zpět na úvodní stránku
|