|
Jaromír Nohavica
Historie jednoho scrabblisty
Člověk na návštěvě u známých hraje škráble.
Vyhraje, protože je nejstřízlivější ze všech.
Doma si vyrobí z papundeklu vlastní hru.
1000 Kč za originál je moc.
Nutí známé a příbuzné ke hře.
Pokládá nejkrásnější česká slova - ještě od maminky.
Výkony kolem 200.
Na tah neomezený čas.
Partie trvají až 3 hodiny.
Hádky nad slovy.
Slovník jazyka českého, tzv. Trávníček, vydání z roku 1949.
Papundekl se ošoupává.
Písmena přestávají být vidět.
Kupuje originální sadu.
1000 Kč není moc.
Pokládá na trojnásobek slovo MEDVĚD za 30 bodů.
Když mu přijde žolík, někam ho položí.
Za 14, za 16 bodů.
Pořád by s někým hrál.
Lidi mají svoje starosti.
Na dovolené potkává dva, kteří scrabble hrají.
Strašně prohraje.
Říkají, že není špatný.
Jde do kroužku v blízkém městě.
12letý syneček mu pokládá slovo CÚDY za 40 bodů.
Neuznávají mu OFOŤ a OČ.
Hodiny ho denervují.
V práci na internetu nachází stránku ČASu.
Tiskne si Vetešníkův slovník.
Hraje poprvé Roupce.
Doma s ním nikdo nehraje.
Už říká "skrebl".
Jeho výkony jsou kolem 300 bodů.
Žolíka nedá z ruky jen tak.
Pokládá první prémie.
Říká jim padesátky.
Nelíbí se mu výraz "bingo".
Debatuje o přípustných tvarech trpných sloves.
Pořád by četl na internetu něco nového o scrabblu.
Nic tam není.
Vyjíždí na první kvalifikační turnaj.
Vidí živého Daňka.
Prohrává první tři partie.
Stojí v koutě u baget a má chuť odejít.
U 26. stolu vyhrává.
Partii popisuje všem na potkání.
Skončí 39.
Ve vlaku mu to mluví.
Chce zrušit žolíky.
Doma s ním hraje už jen žena.
Občas.
Bez hodin.
Když ji položí CÚDY za 40 bodů, končí i ona.
Písmena přestávají být vidět.
Je náš.
Zpět na úvodní stránku
|